II.

KANCELÁŘ E. MESSEROVÉ (VE VEDLEJŠÍ GALAXII PEGASU)
Evelin Messerová seděla ve své kanceláři a sepisovala roční hodnocení svých podřízených. Zrovna hodnotila pohotovost kapitánky Deafové, když ji vyrušil její mobil. Messerová vylekaně nadskočila a vzala do ruky divoce vibrující Nokii. Příchozí hovor byl od jejího manžela. Povzdechla si a stiskla tlačítko pro příchozí hovor.

"Danny, ahoj." Bezděčně se usmála.
"Zdravím, miláčku. Pilně pracuješ?" ozvalo se z telefonu. Hlas Dannyho Messera zněl vesele a pozitivně.
"Ano, pracuji." Povzdechla si Messerová. "Nezapomněl jsi vypnout vodu?"
Ozvalo se půlminutové ticho. "Ne, určitě ne." Řekl pak tvrdošíjně Danny. Evelin z jeho tónu bylo jasné, že tento měsíc se jim zase prodraží účet z New Yorských vodáren. Raději to nechala plavat.
"Pročpak mi voláš? Víš přeci, že Vodafone vždycky nadává. Hovory z galaxie do galaxie jsou drahé." Připomněla mu.
"Mám pro tebe překvapení." Pronesl záhadně Danny.
"Neříkej, že jsi od Maca dostal volno!" vypískla Evelin.
"Tebe už vážně nic nepřekvapí, drahá." Postěžoval si Messer.
"Na jak dlouho?"
"Na týden. Takže bych tě rád navštívil."
Evelin se zamračila. "No, víš, musela bych to domluvit s IOA a než by se dohodli, nejspíš bys měl už po dovolené, miláčku…" její zkušenosti s IOA se za poslední půlrok výrazně změnily k horšímu. Navíc, ať už si to Eve chtěla přiznat, nebo ne, v IOA viděla i dost dobrou výmluvu, jak se případné schůzce s manželem vyhnout… Jack, prolétlo jí hlavou.
"To není nutné, myslel jsem na všechno! Mac jim volal. Zítra mě tam máš."
"Jsi prostě perfektní, detektive Messere." Evelin chtěla, aby to vyznělo pobaveně, ale jisté známky smutku a nervozity prostě nešlo potlačit.
"Budu se těšit." řekl. "Eve?" zaznělo, když Messerová chvíli nic neříkala a jen držela mobil u ucha. "Ano?" pípla.
"Miluju tě."
"Já vím." Řekla Evelin a ukončila hovor. Nejspíš si Danny potají přál, aby mu řekla to samé. Jenže to nešlo. Ne, když jedna polovina jejího srdce patřila Dannymu a ta druhá Jackovi. Počítač přepnula do úsporného režimu a fotografii generála O'Neilla, která na ni shlížela z kraje stolu, hodila do zásuvky, již následně uzamknula klíčem.

 

KANCELÁŘ PPLK. CARTEROVÉ, ATLANTIDA
"Jamesi, zapomněl sis vzít kondom." Připomněla svému milenci Samantha. Byla jen ve spodním prádle, z čehož se jí James horlivě snažil svléct i podprsenku a dožadoval se už i posledního kusu prádla, proto se nemůžete divit, že byl chudák vzrušený k zbláznění, takže zapomněl na ochranu.
"Ne, nezapomněl, Sam." Zasténal mezi polibky a nerušeně pokračoval v činnosti. Samantha Thrumana jemně odstrčila. "Ale ano, zapomněl. Já s tebou bez toho spát nebudu." Řekla přísně. James trochu zchladl a odvalil se na druhou půlku stolu. Prosebně se na Carterovou podíval. Samantha pochopila. Povzdechla si.
"Tohle už jsme probírali, Jamesi."
Thruman cítil, jak vzrušení v klíně rychle opadá. "Ale Sam…"
"Jamesi!" zarazila ho a spěšně začala sbírat svršky poházené po kanceláři. "Jsi tím už několik týdnů úplně posedlý. Proč nedokážeš pochopit, že já prostě dítě nechci?"
James se natáhl pro oblečení a začal ho na sebe pomalu navlékat. "Samantho, přiznejme si to. Měli bychom s tím začít dřív, než bude pozdě. Máme nejvyšší čas. Biologické hodiny už se pomalu začínají dosypávat, miláčku."
Než Thruman domluvil, Carterová se stačila obléct celá.
"Jsem se svým životem spokojená! Nechci na něm nic měnit. Dítě by bylo…" chvíli hledala správná slova, až to nakonec zoufale vzdala. "Poslední dobou mám pocit, že to děláme jen proto, že doufáš, že otěhotním." Řekla nakonec a podívala se jinam.
"Tak to ale není, Samantho." Uklidňoval ji James.
"Ty tvoje přepadovky třikrát za den… Já vím, proč to děláš. Doufáš, že mě jednou překvapíš a já úplně zapomenu na všechno a nechám tě, ať si se mnou děláš, co chceš."
"Dělám to, protože tě miluju!" ohradil se James a seskočil ze stolu.
"Přiznej si to, doktore Thrumane. Jsi příliš velký sobec na to, abys toleroval, co chci já."
James před ní stál na vzdálenost pěti centimetrů. Když se mu vyzývavě vpíchla do očí, musel uznat, že důvtipnější ženu ještě nepotkal.
"Jsme spolu rok, Jamesi. Nechci myslet na dítě. Ještě ne. A je mi celkem jedno, jestli později už třeba bude příliš pozdě."
Thruman poraženě sklopil oči a podíval se stranou.
"Fajn. Vidím, že tě to se mnou už nebaví. Je to tak?"
"Abych řekla pravdu, po téhle stránce mě to opravdu už unavuje." Odpověděla Sam.
"Co navrhuješ?"
Samantha se zatvářila, jako by na tuhle otázku čekala. "Sexuální půst. Jsem zvědavá, jestli bez toho vydržíš. A jestli mě i bez toho dokážeš mít rád."
James Thruman vypadal, jako by právě snědl dva celé citrony naráz. "Celibát? Ne!" zasténal. A to si ještě před chvílí připadal jako v devátém nebi.
"Ale ano, bude lepší, když si v tom dáme chvíli pauzu." To, že toho má po krk asi tak na měsíc dopředu, se zdálo Samantě až příliš kruté říkat.
James se jen pokořeně otočil a měl se k odchodu. S rukou na klice se ohlédl zpět na Carterovou.
"Máš mě ještě vůbec ráda?" podíval se na ni prosebně.
"A máš ty stále rád mě?" odpověděla mu otázkou.
James otevřel dveře a vyšel ze Samantiny kanceláře.
Zatímco někteří se přestali se svými partnery scházet, protože se horlivě dožadovali potomka, jiní se svému miláčkovi vyhýbali proto, že dítě zase zarputile nechtěli.
Tomu se holt říká ironie osudu.