XI.

ATLANTIDA, UBIKACE JEANETTE SQUIRELLOVÉ

"Jane, já jsem si to asi rozmyslela…" pípla Jeanette.

"Blázníš? Připravovaly jsme to celý den!" vyštěkla Jane. Během chvíle se stihla převléct a učesat, takže se z kuchařky proměnila v krásnou a dokonalou servírku. Po jejím boku přešlapoval John, jenž připomínal číšníka a bral své společnici všechno z rukou, neboť mu připadalo, že by neměla nosit těžké věci. Jane se na něj vždy jen nechápavě podívala, ale nic nenamítala, jelikož se jí líbilo, jak ji John najednou začal z ničeho nic obskakovat. "Jestli mu to nepovíš, přísahám, že mu to řeknu já!" pohrozila Jane s kávovou lžičkou v ruce. Jeanette měla chuť se v té lžičce utopit. Jen kdyby v ní byla voda.

Karl ještě dodával na stůl nezbytné dekorace a Estel poklízela u kuchyňské linky. Jeanette se jich všech trošku zželelo - jen proto, že ona není schopná podívat se pravdě do očí, teď museli Estel, Jane, John i Karl dřít, a to jen proto, aby byla šťastná.

"Ale co když to dítě chtít nebude, Jane? Já ho znám! Nenávidí děti!"

"Cizí děti možná! Ale kdyby měl vlastní, bylo by to jistě něco jiného, Jeanette." Ubezpečila ji Jane.

"No jasně! Cizí děti jsou jen nevychovaná verbež, ale až já budu mít dítě, budu ho milovat." Přitakal zasněně John.

"Ty žádné dítě mít nebudeš." Uzemnila ho Jane.

"Ty jsi tak sladká, nemusíš mi to už tajit, miláčku." Usmál se Sheppard, políbil Deafovou na tvář a začal rovnat příbory.

"Zkrátka - neboj se. Jsme pojištění. Já a Estel budeme hned za rohem, abychom ti dodávaly duševní podporu, a John s Karlem budou hlídat u dveří, kdyby chtěl náhodou utéct. Bude to v pořádku, jo?" usmála se Jane a pro jistotu kamarádku ještě objala. "Díky, Jane…" vydechla vděčně Jeanette, teď už definitivně připravená nejen svým vzhledem, ale také psychicky.

"Radek bude jistě skvělý tatínek." Seznala Estel. "Myslím, že by to s ním děti moc bavilo."

Jeanette si vzpomněla na vyprávění Rodneyho McKaye o tom, jak Zelenka kdysi navštívil Planetu dětí. "Jo, to nepochybně…"

"Tak kde je? Ten humr už stydne." Postěžoval si Karl.

"Je za pět minut osm." Připomněla Estel. "Jeanette, posaď se, Johne, Karle, ke dveřím!" zavelela, pak zatahala Jane za rukáv a obě se schovaly kamsi za kuchyňskou linku.

Jeanette se posadila k malému stolu plnému jídla, ozdob, příborů, pití a nejrůznějších zákusků. Snad jen antická technologie dokázala zařídit, že na tak málo místa se vešlo tolik věcí.

I když čtyři z jejích přátel se nacházeli ve stejné místnosti jako ona a i když v jejím břichu spočíval další život, připadala si podivně sama.

Za vteřinu se ozval zvonek. Squirellové se zdálo, že se jí zastavilo srdce.

Karl přistoupil ke dveřím a jediným mávnutím je otevřel. Za nimi stál rozcuchaný a trošku unavený doktor Zelenka.

"Dobrý večer, doktore." Usmál se na něj instalatér (měl na sobě stále montérky a opasek s nářadím).

Zelenka se trošku vyděsil a o krok ustoupil. "Promiňte, za vámi nejdu. Asi jsem si spletl pokoj." Pak se podíval na jmenovku vedle dveří ubikace a zamračil se. "Co děláte v ubikaci mojí přítelkyně?"

"To je v pořádku, jen pojďte dál, nebojte se. Všechno je jak má být." Chlácholil ho Karl. Zelenka podezíravě vstoupil a samozřejmě si všiml Johna. "Shepparde! Kolik chlapů tady ještě je?"

Jane s Estel se vzadu za kuchyňskou linkou modlily, aby večírek nepokračoval tak, jak začal.

"Kromě mě, tebe a Karla už žádný." Usmál se John.

"To se mi na jednu ženskou i tak zdá trochu moc." Ucedil Radek.

Deafová se praštila do čela. "Ježíši, to je tupec!" Estel raději nezjišťovala, zda myslela Radka nebo Johna. "Takhle Jeanette moc na odvaze nepřidá!" náhle Estel došlo, že Deafová jednou pro změnu nadávala někomu jinému, než Johnovi.

"Možná jsme z toho neměli dělat takový tyjátr."

"To už je teď stejně jedno, nemyslíš?" utrousila Jane. A taky bylo pozdě. Zelenka zamířil ke stolu, kde seděla Squirellová, která se netvářila zrovna vyrovnaně.

"Na mě je někdy moc už jen jeden chlap, natož tři!" vyštěkla na něj, sotva dosedl. Radek dělal, že ji nevidí.

Karl byl rád, že už se mezi Jane, Johnem, Estel a Jeanette necítí zvláštně - dosud byl jediný, kdo na sobě neměl nic svátečního. Zelenka ale taky nevypadal, že by si před schůzkou dal extra záležet na svém vzhledu - před Jeanette seděl v obvyklé modré uniformě.

Radek chtěl Jeanette pochválit a říci jí, jak jí to sluší, ale to, jak na něj vyjela, mu v tom trošku bránilo.

Jane vycítila trable. Mrkla na Johna a oba v rolích servírky a číšníka zamířili k mrňavému stolu. Vypadalo to trošku komicky, jak začali nabírat jídlo na talíř svým kamarádům, když oni sami měli veškeré občerstvení na dosah ruky.

Deafová s úsměvem nabírala jídlo a John se chopil nalévání pití. Když byli oba hotovi, popřáli oběma dobrou chuť a vzdálili se.

Deafová slétla pohledem na láhev v Johnově ruce.

"Shepparde, komu jsi to nalil?" zamračila se.

Sheppard se podíval na láhev od whiskey. "Jeanette přece. A Radkovi jsem nalil víno." Ubezpečil ji. Jane měla chuť mu vrazit facku. Ovládla se ale a pouze na něj vrhla ten nejpřísnější pohled, na který se zmohla.

"Ježíši!" zděsil se John. "Já jsem to poplet??"

"Shepparde, ty hlavo dubová! Říkala jsem ti přeci, že Jeanette se whiskey nemůže dostat do rukou, natož do úst! Copak nevíš, že se opije hned po první deci?!"

John zrudnul studem a podíval se ke stolu. Smůla. Oba se právě napili.

"Já tě zabiju." Sykla Deafová.

"Proč od tebe tuhle větu slýchám tak často, Jane Deafová?"

Zatím stihla Estel schovaná za kuchyňskou linkou sledovat počínání dvou českých vědců.

"Chtěla jsi mi něco říct?" zamručel Zelenka, aniž by se na Squirellovou podíval, vzal vidličku a začal pitvat humra, ačkoliv do úst maso nevložil.

Karlovi, který pozoroval, co se děje s jeho výtvorem, bylo do breku.

"Jo, chtěla. Nejdřív ti ale řeknu, že John a Karl jsou v mé ubikaci jen proto, aby mi pomohli s touhle maškarádou, kterou jsme nachystali jen kvůli tobě. Nemusel jsi být tak hrubý." Odpověděla Jeanette, vzala do ruky nůž a rozevřela svému humrovi klepítko. Ani ona nevěnovala druhé osobě sedící u stolu jediný pohled.

"Aha, a vysvětlíš mi, proč všechno to činčání, jídlo, tvoje večerní šaty?" tentokrát jí věnoval dlouhý, zamyšlený pohled.

Karlovi došlo, že právě teď je ta pravá chvíle zapnout rádio, sáhl tedy po dálkovém ovladači a stiskl Power. Ozval se známý hlas Kennyho, který Radek i Jeanette slyšeli již dvakrát - nejdříve při té slavné příležitosti u bomby Marty chvíli potom, co se seznámili a po druhé nedávno na módní přehlídce Wraith's Fashion.

"…takže by to spíš chtělo něco romantického! Máme tu jedno zvláštní poselství z galaxie Pegas, ovšem nesmím prozradit odkud přesně, údajně je tam romantická hudba právě zapotřebí a ti, kdo ji potřebují to prý zaručeně poznají…" spustil Kenny. Squirellová se zařekla, že Deafovou, Tylerovou, Shepparda nebo Ditieho - zkrátka toho, kdo to s tím rádiem vymyslel - vlastnoručně zaškrtí. Tohle teda v plánu nebylo! Raději se chopila sklenky a napila se z ní.

Deafová se Sheppardem začali k pozemskému bohu vysílat tiché modlitby.

To víno je dnes nějak silné, napadlo Squirellovou.

"Chci ti totiž říct něco, k čemu se zvláštní příležitost možná hodí, víš?" řekla Jeanette.

"Poslouchám." Pobídl ji Radek lajdáckým tónem.

"V první řadě jsem se ti chtěla omluvit za to, jak jsem se chovala."

Zelenka mlčel. Dvěma prsty si pohrával se svou skleničkou, která byla ještě před chvílí plná.

"Nechci, abysis myslel, že něco děláš špatně, nebo že jsem na tebe naštvaná… Není to tvoje

vina."Pokračovala Squirellová. Ale je, napadlo ji vzápětí, za to, že jsem těhotná, přeci můžeme oba.

"V tom případě nechápu, proč se ke mně chováš tak odměřeně." Odpověděl Zelenka už trochu méně neústupně. Skrze brýle se jí zadíval do očí. "Něco mi tajíš?"

Jeanette se cítila po tom zvláštním víně trošku divně. Chtělo se jí smát, ale přitom na to nebyla vůbec vhodná příležitost.

"…takže co bychom si asi tak mohli pustit? Hm… zalovím ve wraithských cédéčkách…." Prohlásil

Kenny z rádia. "Jo, tak na tohle by se nejspíš hodil Bryan Adams! Nebo tam hodíme Phila Collinse? Ne, nejlepší asi bude Ronan Keating se svou krásnou písní z Notting Hillu…" po chvíli se z rádia začala linout písnička od Patricka Swayzeeho.

"Pojď si zatančit." Vyzval ji náhle Radek. Vstal ze židle a přistoupil k ní. "No tak."

"Cože?" nechápala Jeanette. Proč tak náhlá změna nálady? Co mu dali do té whiskey? "Pošlapeš mi nohy, jako minule." Protestovala.

"Nepošlapu. Jeanette Squirellová, já tě vyzývám k tanci. Tentokrát už mě neodmítej."

"Chceš říct, že nás vyzýváš k tanci."

Bingo. Deafová s Tylerovou nastražily uši a John s Karlem se chystali bránit vlastními těly dveře, kdyby se Zelenka náhodou chystal utéct.

"Vás? Myslel jsem, že půjdeme tancovat ty a já. Nevěděl jsem, že nás bude víc." Zamračil se

nechápavě Radek.

Squirellová byla sice ráda, že příroda nadělila Radkovi IQ 500+, každopádně dnes by ho mohl i použít.

"Ale jestli si to přeješ, nebude mi vadit, když se k nám připojí třeba Jane s Johnem…"

"To jsem nemyslela." Řekla Jeanette a stoupla si k Zelenkovi.

Estel s Jane jí zpoza kuchyňské linky se zaťatými pěstmi fandily.

"Ať dnes uděláme cokoliv, vždycky u toho bude někdo třetí." Pronesla tajemně.

"Možná kamera?" zkusil to Zelenka. Zřejmě si vzpomněl na jejich společné zážitky u bomby Marty.

Squirellová bojovala s pokušením dát mu facku, aby se probral. Namísto toho vzala jeho dlaň do své a položila si ji na břicho.

"Ten třetí je tady." Podívala se mu do očí. A pozorovala, jak se v Radkově obličeji během pěti vteřin vystřídal rekordní počet lidských emocí. Nejdříve se tvářil překvapeně, vzápětí jako by se chtěl smát a po chvíli se Jeanette obávala, že omdlí. Nakonec se rozzářil.

"Ty… Ty jsi…."

"Tak dělej, řekni to!" šeptaly si vzadu Estel s Jane.

"Ty jsi…"

"Těhotná." Pomohla mu Squirellová. A bylo to venku. Ani to nebolelo. Teď přišla ta obávaná chvíle - uteče nebo ne?

"Ale jak…. Jak se to stalo?" nechápal Zelenka. Squirellová obrátila oči v sloup. "Jak se to mohla asi tak stát? Přiletěl čáp?"

Zdálo se, že Radek na tancování hopem zapomněl. Jen civěl na Jeanette a zřejmě nevěděl, co říct. "A je to… Určitě je to… Moje?"

Teď už Squirellová musela vynaložit veškeré své úsilí k tomu, aby ho nepraštila. John s Karlem

vypadali, jako by měli každou chvíli puknout smíchy.

"Samozřejmě, že je to tvoje! Co si to o mně myslíš?!" ohradila se Squirellová. Počítala s tím, že uteče, že ji obejme, že bude rád i že ji bude nesnášet. Ale rozhodně by ji ani ve snu nenapadlo, že se zeptá, zda to dítě bude mít s ním.

"Promiň, já… Chovám se jako blbec, omlouvám se, ale… Tohle jsem vážně nečekal."

"Možná právě proto jsem ti to nechtěla říct." Odpověděla Jeanette.

Patrick Swayzee byl zhruba v půli svého songu Time of my Life.

Squirellová nevěděla, co má dělat. Oba tam tak stáli, dívali se na sebe, a jak se zdálo, Radek stále pobíral tu skutečnost, že bude otcem.

"Takže já budu táta?"

Jeanette jen nesměle přikývla.

Zelenka se šťastně rozesmál, objal Jeanette, až jí pomačkal sváteční róbu a políbil ji.

"Ufff…" oddychla si Jane. Estel se usmála. John s Karlem se na sebe vítězoslavně podívali. Sheppard byl navíc rád, že malý problém s popletením pití naštěstí nedošel tak daleko, aby se ti dva mohli opít.

Díky bohu, sebevražda se nekoná, pomyslela si Jeanette.

Estel kývla na Karla. Oni i Jane s Johnem vyšli z ubikace miss Squirellové. Nastal totiž nejvyšší čas dopřát nastávajícím rodičům trošku soukromí…

Vyhledávání

Kontakt

XI.