III.

"No, ještě, že jsme nezkoušeli tancovat. Nejspíš bys mě pošlapal během první minuty, i kdybychom měli tancovat jen ploužák." Oplatila mu Jane.

"Zato kdyby ses se mnou chtěla prát-"

"Tak bys byl během minuty vyřízený zase ty." Ucedila Deafová. Pomalu začala palavat kraulem ke břehu, aby vylezla. John ji následoval. Když z něj odkapala voda, přisedl si k Jane a vášnivě ji políbil.

"Asi nejsem jako Patrick Swayzee, brouku. Ale snad se s tím smíříš." Pronesl.

"Ne nejsi. Ani zdaleka." Sheppard se na kapitánku uraženě zamračil. "Ale jsi John Sheppard a to mi možná na nějakou dobu postačí." Usmála se nakonec a polibek mu oplatila. Vzápětí ucítila, jak něco cvaklo a ona se náhle ocitla bez plavek. Zapínání!

"To už ale opravdu není ani trochu vtipný!" rozčilovala se Deafová a pokoušela se svou nahotu zakrýt rukou. Zalitovala, že si s sebou nevzala pistoli.

"Ne, není." Přiznal Sheppard. Na malíčku se houpal svršek kapitánčiných plavek. "Ale je to dost sexy…" pošeptal jí. Jemně odstrčil její ruce, aby si ji mohl přitisknout k sobě. Plavky hodil kamsi do moře. Jejich rty byly od sebe už jen pár milimetrů…

Z moře se vynořila obrovská žraločí hlava a chramstla po kousku oblečení plavajícím na hladině. Z plavek nezbyla ani nitka.

John zíral s otevřenou pusou na místo, na němž po žralokovi (a po plavkách) zbyly už jen bublinky.

"Johne Shepparde-"

"Ne, prosíme, nenuť mě je vylovit!" zarazil ji John.

"Já tě nenávidím." Sdělila mu Jane. Tyhle plavky byly z New Yorkeru za 450 dolarů. Měla je na sobě jen jednou. Šetřila si je totiž na výjimečné příležitosti.

Z jejího výrazu bylo Sheppardovi jasné, že by se co nejrychleji měl dát na útěk.

 

Radek Zelenka už po čtvrté stiskl tlačítko Power. Doufal, že tentokrát to půjde… Blik, cvak, pííp a konec. Jakési antické zařízení, jenž vypadalo jako přerostlá kalkulačka, kterou kdysi používal na vysoké škole, si prostě nedalo říct. "Já už se na to…" zaklel. Strávil tady už čtyři hodiny a žádný pokrok. Ať už si to chtěl přiznat nebo ne, potřeboval nějakou pomoc.

Stiskl tlačítko na vysílačce.

"Jeanette, potřebuji tě." Řekl. Z vysílačky se ozval povzdech. "Teď hned? Miláčku, já na to ale právě nemám náladu…" řekla Squirellová. Zelenka se pousmál. "Víš, já potřebuju spíš tvůj mozek, zlato. Ale klidně vezmi i to ostatní."

"Dobře, dej mi pár minut." Ujistila vědce Jeanette.

Pár minut ovšem znamenalo půl hodiny. Zelenka stihl zařízení zapnout ještě třikrát, než se ve dveřích objevila Jeanette.

"Mělas mi říct, že v tvém případě vypadá pár minut jako půl hodiny." Sdělil jí a poklepal si na hodinky.

"Já vím, promiň," omlouvala se zadýchaně Squirellová. "Vždyť víš, že v téhle části Atlantidy hrozně bloudím…"

"Já ti snad nakreslím mapu."

"Hlavně tam nezapomeň napsat, z jaké strany se na ni mám dívat." Squirellová přišla k velké kalkulačce, aniž by se na Radka podívala. "Co s tím je?"

"Nevím." Pokrčil rameny Radek. Jeanette přistoupila k boku zařízení a začala po něm přejíždět prsty. Pak našla tlačítko Power. Ukazováčkem ho zmáčkla. Blik, cvak, pííp. Stejná reakce, ať už ho zmáčkl kdokoliv. Na chvíli se světélka na kalkulačce rozsvítila a pak zhasla, jako by nebyla uzpůsobená ani pro svícení, ani pro blikání.

"Něco podobného jsem kdysi viděla v NASA. Problém bude v záložním zdroji." Usoudila. Hbitě se skrčila, takže její dlouhý culík chvíli zůstal ve vzduchu a pak ji následoval. Jeanette přitom trošku rozbolela hlava. Takže se pochopitelně neubránila zasténání.

"Je ti něco?" přiskočil k ní starostlivě Radek. Podepřel ji, aby neupadla. Squirellová zakroutila hlavou. "Ne, to nic. Jen mě trochu rozbolela hlava. Poslední dobou asi nějak málo spím." Vymluvila se. Zelenka si uvědomil, že pokud Jeanette nespí, má na tom nejspíš svou vinu.

"Podal bys mi šroubovák? Myslím, že vím, co s tím je."

Radek se natáhl pro tašku s nářadím. Jeanette si vybrala ten, který potřebovala, chvíli s ním kouzlila na stěně zařízení a za chvíli sundala kryt, který schovával záložní zdroj.

"No jasně," usoudil Zelenka, když se na stroj podíval. "Shořelé tělísko. Tohle by tu někde mělo být."

"No, vidím, že si už poradíš. Tak já zas půjdu, mám ještě nějakou práci." Usmála se Jeanette a chystala se odejít.

"Počkej," zadržel ji vědec. "proč se mi zdá, že se vůči mně chováš odměřeně?" dodal, když se k němu otočila.

"Nechovám…" ujišťovala ho.

"Zlato, já tě znám. Co se děje?" zadíval se jí do očí. Ucukla. "Nic." Já ti to povím a ty se půjdeš utopit. To zrovna, napadlo ji v duchu. "Co na mě tak koukáš? Mám zkrátka jen… Špatnou náladu." Ohradila se.

"Promiň." Povzdechl si.

Jeanette se otočila a měla se k odchodu.

"Pusu nedostanu?" zavolal za ní.

"Ne, tentokrát jsem tu přeci pracovně, doktore Zelenko." Odpověděla, aniž by se na něj otočila. Když vyšla z laboratoře, povzdechla si. Silně pochybovala o tom, že před ním bude moci předstírat nevolnost celých devět měsíců. Radek má přeci mozek. A pak, zanedlouho to na ní bude i vidět. Nesměle si sáhla na břicho, jako by doufala, že tam uvnitř něco ucítí jen pouhým dotykem.

"Jeanette, počkej!"

Squirellovou překvapilo, že se v této části Atlantidy pohybuje ještě někdo jiný, než vědci. Otočila se po hlase. "Danieli? Co ty tady děláš?"

Doktor Jackson vypadal velmi zoufale.

"Byl jsem tu rozluštit nějaké symboly. Evelin chtěla, abych se na to podíval."

"Aha." Pronesla Jeanette a počkala, až ji Daniel doběhne. "Vypadáš dost nešťastně."

Daniel si sundal brýle a promnul si kořen nosu. "Je toho na mě strašně moc. Jsem na všechno sám."

"Proč ti nepošlou někoho z SG-C?" nechápala Jeanette.

"Nikdo tam nemá dostatečnou kvalifikaci. Potřebuji někoho, kdo se vyzná ve starověkých jazycích. Záhadologa, symbologa… Kohokoliv." Postěžoval si Jackson.
Squirellová se zamyslela. Někoho takového přeci znala. Nedávno tu osobu i navštívila při své zběsilé výpravě po Anglii s Jane Deafovou.

"Co se tak culíš?" Daniel si všiml jejího povzbudivého výrazu.

"Myslím, že bych ti mohla pomoct." Usmála se.

"Ty se vyznáš ve starověkých jazycích?" zapochyboval Daniel.

"Kdepak, já se hrabu v drátech. Myslela jsem někoho jiného." Odpověděla Jeanette. "Neboj, určitě se ti bude líbit." Mrkla na něj ještě. Pak vytáhla vysílačku. "Evelin? Myslíš, že bys mohla zařídit, aby se sem dostala Estel Tylerová?"

 

Za ukradené plavky si Jane slíbila, že Johnovi něco provede. Ovšem teď měla chuť na něco rozumnějšího. Sheppardovi se totiž zdárně podařilo Deafové prchnout, proto se rozhodla, že předtím, než si ho najde, poctí svou návštěvou sprchu. Neměla tedy jinou možnost, než se jen ve spodním díle plavek dostat do své ubikace. Měla štěstí - nikoho cestou nepotkala. Jen za sebou zanechávala mokrou cestičku, takže každému, kdo po ní potom šel stejným směrem, se podsekávaly na kluzké podlaze nohy. Ten den bylo na Atlantidě více úrazů než obvykle, z čehož nebyl zrovna dvakrát nadšený doktor Beckett.

Jane měla pokaždé, když se sprchovala, svůj rituál - na tu krátkou chvíli se stávala neodolatelnou a světoznámou zpěvačkou. Tentokrát se rozhodla pro jednu ze svých nejoblíbenějších písní…

"Já jsem chtěl všechno hned, než poznal jsem svět…" spustila. Bohužel, plukovníka Shepparda nenapadlo nic jiného, než Jane nažhavit tím, že ji překvapí ve sprše. Zajásal, když si všiml, že Deafová zapomněla zavřít dveře od ubikace. Teď se mu to podaří nepozorovaně. Vstoupil a pro jistotu za sebou zavřel.

Ze sprchy zaslechl hlasité: "Já nepůjdu, nepůjdu…"

Aby Deafovou upozornil, že tam je, zařval: "Ale půjdu, a hned!" s těmito slovy rozrazil dveře od koupelny a následoval Jane do sprchy, aniž by se vůbec pokoušel svléct, z čehož kapitánka Deafová dostala málem infarkt.

Následovalo pět minut zběsilého ječení, veselosti a stříkání vody. Jane a John si ale neuvědomili, že řádění ve sprše mívá také své následky. Když Deafová chtěla svléct Johnovi už beztak dost mokré triko, zavadila rukou o hadičku sprchy a ta se utrhla. Oba zděšeně vyskočili ze sprchy ven, protože z díry, kterou kapitánka vytvořila, se začaly řinout litry vody. A ty nepřestávaly stříkat, proto Deafová se Sheppardem zavřeli dveře od sprchy, i když věděli, že tohle řešení jim pomůže jen na krátkou dobu.

"Co teď?" zařvala Jane (snažila se přehlušit stříkající proudy vody).

"Nevím, hodil by se nám instalatér." Usoudil John.

Jane se natáhla k umyvadlu pro vysílačku. "Evelin? Myslíš, že bys dokázala hodně rychle někde sehnat instalatéra?"