IX.

"Jo," James se na Zelenku podíval, jako by nechápal, o čem to mluví.

Zelenka se rozhodl, že to nechá plavat, v duchu si ale domyslel, že s jeho podivným chováním má zřejmě cosi společného Samantha Carterová.

"Tak co tu máme?" Thruman zaměřil svou pozornost na organismus povalující se na stole. Ten na něj začal dělat opičky, čímž mu dával najevo, že je mu James krajně nesympatický. Thruman se zamračil a vyplázl na vetřelce jazyk. Pak vytáhl vysílačku.

"Zavolám Squirellovou, ať to pro jistotu prověří."

"Jamesi," zarazil ho Zelenka. "Jeanette tu byla předevčírem. Už to prošlo nukleární zkouškou. Thrumane, vždyť ty vůbec netušíš, co se tady během posledních dnů dělo! Co je to s tebou?"

James dělal, jako by se nic nestalo.

"Dobře, napojíme to. Zkontrolujeme radiaci." Vědec se chopil kabelu, aby ho mohl propojit s počítačem.

"Jamesi, tohle už jsem dělal." Upozornil ho Radek. Začal ztrácet trpělivost. Namísto toho, aby mu kolega pomáhal, byl mu spíš na obtíž. "Co jsi tady celou tu dobu dělal?"

"Zinventarizoval jsem dvě laboratoře."

Zelenka vykulil oči. "Dvě? Během dvou dnů? A sám?" nechápal.

"Jo!" vyštěkl Thruman. "Měl jsem jinou práci, tak promiň, že jsem ti nepřišel pomoci! Omlouvám se. Stačí?" Jamesovi sjely brýle z nosu o kus níž, jak se náhle rozčílil. Radek si pomyslel, že by se mu zrovna teď hodila psycholožka. James mu silně připomínal člověka s abstinenčními problémy.

Rozhodl se to přejít mlčením.

Ve dveřích se objevila plukovník Carterová. Když spatřila Jamese, zhluboka se nadechla. Thruman se zachoval stejně.

"Ahoj, Sam." Usmál se na ni.

"Ahoj," odpověděla zaujatě Carterová s očima zapíchnutýma do monitoru svého tabletu. "doktorka Messerová chce, abychom s tím výzkumem už trochu pohnuli. Máme odebrat vzorek a projet ho databází." Sdělila vědcům.

"Ty chceš z tohohle odebrat vzorek?" Thruman ukázal na skleněnou krabici. Carterová v ní spatřila malého, gumového, nezbedného andílka, který našpulil svou malou zadničku a hlasitě si upšoukl.

Samantha dělala, že ho nevidí, chopila se nástrojů a začala otvírat vetřelcovo skleněné vězení. Odklopila víko a vzala do jedné ruky zkumavku, do druhé pinzetu. Pak pohlédla na vědce.

"Nechtěli byste mi třeba pomoct?" optala se jen tak mimochodem.

Thruman přistoupil ke stolku a ujistil otvor tak, aby příšerka nemohla na Samanthu zaútočit.

Zatímco pomalu vkládala pinzetu dovnitř, přemýšlela nad původem toho zvláštního tvora a něco jí nešlo na mysl.

"Jak k tomu sestra Marielle přišla?" nechápala.

"podle jejího vyprávění jsem pochopil, že tu věc vyhrála v pokerovém zápasu s…" Radek zaváhal, než větu dokončil. "Wraithem." Dodal po krátké odmlce.

"S Wraithem?" zopakovali po něm James i Samantha unisono.

"Ano, s Wraithem. Přesněji řečeno s Bobbym." Ujistil je Zelenka.

"S tím Bobbym?" přesvědčoval se James. "Z módní přehlídky?"

Zelenka přikývl.

V Thrumanově tváři se na zlomek vteřiny mihl známý výraz zděšení. Už zase se mu chtělo utéct.

"Jamesi!" vyjekla Carterová. Thruman se na chvíli přestal soustředit na práci a sundal ruce ze skleněné báně, čehož se gumový vetřelec rozhodl využít a rychle se sápal ven.

James krabici rukama zase rychle zakryl.

"Dejme tomu, že říká pravdu. Jak by se Wraith mohl dostat na Zem?" zvážila Sam.

"No, vypadá to, že se nám tenkrát nepodařilo tak úplně zničit Wraithy, jak jsme si původně mysleli." Seznal Zelenka.

Samantha uzavřela zkumavku se vzorkem, poté vzala skleněné víko, řekla Thrumanovi, ať dá své ruce konečně dolů a přiklopila skleněnou krabici.

Organismus se tvářil nesmírně ublíženě, ač se mu rána okamžitě zacelila, když z něj Carterová kousek utrhla.

"Nezdá se vám to…" chvíli hledala správná slova a sklonila se ke stolu, aby si mohla netvora znovu prohlédnout. Ten na ni cenil zuby. "až příliš živé?"

"Jako by to umělo samo přemýšlet." Zamyslel se Thruman.

"Raději to pořádně hlídejte. Jdu se na to podívat." Odložila nástroje, vzala zkumavku se vzorkem a chystala se vyjít z laboratoře.

"Počkej, pomůžu ti!" zavolal za ní James.

"Myslím, že to zvládnu bez tebe, Thrumane." Uzemnila ho chladně Samantha. Jamesem ta slova projela jako mráz. Nechápavě se otočil na Radka. Ten se kupodivu usmíval na znamení, že Jamesovu zmatenost naprosto chápe.

"S těma ženskýma jsou někdy trable, co?"

"Hm." Zamručel James a zasedl k počítači, aby ho mohl zkontrolovat.

 

Jane Deafová i Estel Tylerová byly oblečené do kuchařských zástěr. Jane měla tu svou ještě napůl rozvázanou, jelikož to měla na sobě poprvé a nevěděla, jak si ji má uvázat. Estel si vyčesala vlasy do vysokého culíku, aby jí při vaření nevadily a hlavně, aby se potom neocitly v jídle.

V obrovském hrnci na stole plaval z původních tří už jen jeden humr, které před hodinou ulovil John.

Jane připadalo, že tu něco hrozně páchne. Nadzvedla pokličku hrnce a nakoukla dovnitř. Nacházelo se tam bezvládné, nevinné a úplně seškvařené tělíčko druhého humra (toho prvního se pokoušely zapéct a mělo to katastrofální následky).

Jedno z klepýtek mrtvého nebožáka ještě sem tam klaplo v posmrtných křečích.

"Estel, řekni mi, co děláme špatně?" zabědovala Deafová.

"Tak to fakt nevím." Pokrčila rameny Estel. "Raději toho chudáka vyndáme, ať to tu nesmrdí." Řekla pak, naběračkou vyndala nebožtíka z hrnce a hodila ho do odpadkového koše k prvnímu humrovi (jako by si tím snad od puchu pomohla).

Jane vzala hrnec do obou rukou a přistoupila s ním ke dřezu, aby vylila vařící vodu. Obrátila hrnec dnem vzhůru a všechna voda z něj se náhle objevila ve dřezu slečny Squirellové.

Deafová se chystala napustit novou vodu, aby zkusila štěstí s třetím humrem, když v tom si všimla, jak se Estel zaměřila na odpadní rouru. Hlavu měla zastrčenou v otevřeném kredenci a pozorovala odpadní trubky.

Něco tam podezřele syčelo.

Jane se pomalu sklonila k Tylerové a zadívala se na roury. Vypadalo to, jako by se roztékaly. Zdálo se, že horká voda je rozpustila. Umělá hmota byla zkroucená, vycházel z ní kouř a rozteklá hmota odkapávala na zem. To zřejmě ta horká voda. S tou holt nic nenadělají ani antikové.

"Já jsem rozpustila odpadní trubky Jeanette Squirellové?" pípla Jane.

"No, už to tak vypadá." Přikývla Estel. "Co teď?"

Deafová vytáhla vysílačku. "Dobré odpoledne, Ditie. Máme tu problém. Mohl byste přijít do ubikace slečny Squirellové?"

Estel zaslechla, jak ve vysílačce zachrastilo nářadí. Poté se ozval instalatér. "Jasně, kapitánko Deafová. Hned jsem tam."

Tylerová si Deafovou prohlížela s povytaženým obočím.

"Co je?" nechápala Jane.

"Ditie? Já myslela, že se jmenuje Karl." Navedla ji Estel.

"Jednou mě požádal, zda bych mu tak nemohla říkat." Chlácholila se Jane. "Nekoukej se tak! Vždyť je o pět let mladší, než já!"

Ve dveřích se náhle objevila mokrá hlava Jeanette Squirellové. "Co to tady tak páchne?" sykla podezíravě.

Estel bleskově přivřela kredenc.

"To nic, máme všechno pod kontrolou, Jeanette." Usmála se nevinně Jane.

"Neboj, všechno bude naprosto perfektní. Bude to váš nejkrásnější večer v životě." Přidala se Tylerová. "Klidně se zase vrať do vany a odpočiň si."

Squirellová sice po kamarádkách vrhla podezíravý pohled, ale zalezla do koupelny a zavřela za sebou.

V tu chvíli cinkly dveře od ubikace.

Deafová k nim přispěchala, aby je otevřela. V nich stál kupodivu instalatér.

"No výborně, pojďte dál." Zajásala Jane. Ditie se zdál být potěšen. "Tak co tu máme?" optal se úsměvně. Pak mu oči sklouzly na rozteklé trubky pod dřezem a hned se mu vyjasnilo. "A jéje," okomentoval situaci, "která z vás tam nalila horkou vodu?"

Jane Deafová nesměle pípla: "Já…"

Ditie si povzdechl. "No, nevadí. Něco s tím uděláme, nebojte se." Uklidnil obě Karl a sklonil se ke dřezu.

"Hlavně, ať je to nenápadné a rychlé. Nerady bychom, aby se o něčem dozvěděla Jeanette. Je zrovna v koupelně, víte?" připomenula mu ještě Estel.

Karl se zakřenil. "Nebojte, slečny, rychlost a kvalita, to je moje specialita." Ditie z malého kufříku vytáhl nové roury (Estel ani Jane netušily, kde je mohl vzít) a bleskově je vyměnil. Přitom používal nářadí z kufříku, z kapes, které měl na opasku, některé nářadí měl dokonce i za uchem. Během tří minut byl hotov.

"Raději už tam nelijte vařící vodu."

Jane se podívala na špičky bot.

"Jak to vůbec vypadá se sprchou?" zeptal se jí Karl.

Jane byla vděčná, že změnil téma hovoru. "Naprosto báječně! Teď vydrží i Johna Shepparda!" zajásala.

"Tak to jsem rád." Z jeho pohledu ale bylo poznat, že moc rád není. "Co to tady vůbec kuchtíte?" optal se, když si všiml, že kuchyň je plná špinavého nádobí a něco tam šeredně zapáchalo.

"Připravujeme Radkovi s Jeanette romantickou večeři, ale… Asi nemáme dostatečnou kuchařskou praxi…" řekla Estel.

"Hádám, že jste se pokoušely upravit humra." Seznal Ditie.

"Vy umíte vařit?" podivila se Jane.

"No jasně! V Bavorsku jsem dokonce vyhrál národní kulinářskou soutěž!" ohradil se Karl. To, že o něm někdo pochyboval, ho trošku uráželo. "Ukažte, pomůžu vám…" usmál se. Jane svlékla svou zástěru a podala ji instalatérovi. Ten si ji přivázal přes svůj opasek s nářadím (na "werkzeug" holt nedá dopustit), ladně se otočil ke kuchyňskému pultu a začal tam doslova kouzlit.

Estel s Jane s otevřenými ústy pozorovaly, jak Karl něžně zbavil humra života, zapekl ho se zeleninou a ještě u toho stačil připravovat brambory a dezert.

Byl hotov během 30 minut i s umytím nádobí.

"Páni, vy jste ale rychlík…" uznala Tylerová.

"Máme to v rodině." Vysvětlil Ditie.

"Karle, jsme vám zavázány. Nejspíš jste zachránil vztah doktora Zelenky a slečny Squirellové." Přidala se Jane.

"Romantická večeře bez jídla? To přece nejde. Bylo mi potěšením." Usmál se Karl.

Všichni tři se podívali na dokonale nazdobený stůl. Na talířích ležely dva chody, dezert, víno, dekorační svícny, dokonce i příbor byl ve správném pořadí.

Romantická večeře mohla začít.